Mysleli jsme si, že vlastní tiskárna otevře Suchým dupkám nové možnosti. A otevřela. Jenže situace na trhu se pořád nelepšila. Ekonomická krize tomu nepomáhala. A čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc mi docházelo, že problém možná nebude jen na trhu. Možná je zakopaný pes někde úplně jinde. 

Jedna důležitá součást firmy chyběla. Ve firmě jsem trochu chyběla já. A věděla jsem to. V dohledné době se to nemělo změnit. Protože naší rodinné trojici měl přibýt další člen. Hyneček.  

Jako bych zapomněla na to peklíčko, které jsem zažila s prvními dvěma dětmi. Vstoupila jsem podruhé do stejné řeky. Tentokrát jsme měli mezi dětmi větší věkový rozdíl – rok a osm měsíců.

Tak jsem si říkala: To bude určitě lepší. A víte co? Bylo. Náš čtvrtý poklad byl opravdu dítě za odměnu. Takže žiju. Ne úplně kvalitně. Ale žiju. A cesta do práce? NO WAY.

Péče o 4 děti a vedení firmy 

Péče o rodinu se čtyřmi dětmi je pořádný záhul. K práci jsem se dostávala jen občas. A právě v tom byl další problém. Firma potřebovala moji pozornost, já byla doma s miminkem a dalšími dětmi. Nemohla jsem jednoduše sednout do auta, jet do skladu a několik hodin tam řešit výrobu dětského oblečení, expedici a nové produkty, přestože jsem věděla, že některé věci bych nejraději vyřešila sama. Protože když je to vaše firma, není jednoduché jen tak přestat všechno kontrolovat.

Nejhorší sezóna 

Podzimní sezóna ukázala, jak moc jsme byli zranitelní. Během několika dnů se nám navalilo obrovské množství objednávek. A najednou se sesypalo úplně všechno. Šicí dílna. Expedice. Tisk. Výroba nestíhala. Objednávky se hromadily. A my jsme se z toho dostávali další dva měsíce. A já? Byla jsem doma. Nemohla jsem pomoct. 

Do práce jsem se během té doby dostala snad jen jednou. Omrkla jsem tu pohromu, zjistila, jak moc práce tam je. A zase jela domů. K miminkům. Bylo to frustrující. Protože jsem přesně věděla, co bych v některých situacích potřebovala udělat. Jenže jsem tam prostě nemohla být.

Člověk se z chyb učí nejlépe. A sezóna nám toho ukázala opravdu hodně. Dnes už víme, že před hlavní sezonou potřebujeme 

• mít dostatečně zaskladněné produkty,
• posílit šicí dílnu,
• mít dostatek lidí v expedici,
• lépe plánovat výrobu,
• a být připraveni na obrovský sezónní nárůst objednávek.

Náš sortiment má jednu zvláštnost. Tři měsíce v roce jedeme bomby. Když přijde podzim, ochladí se a děti vyrazí do školek a škol, začne být obrovský zájem o softshellové oblečení. Kupují se dětské bundy, kalhoty pro děti, merino a další funkční oblečení určené dětem. A my musíme být připraveni.

Děti máme kompletní. 10, 9, 3 a 1 rok. Čtyři děti. Čtyři osobnosti. Čtyři malé důvody, proč je můj pracovní kalendář trochu jiný než kalendář jiného majitele firmy. Jasmínka půjde v září do školky. Nebude to znamenat okamžitou svobodu. Jeden malý „rampelník“ mi ještě zůstane doma. 

Měla jsem před sebou vidinu. Za rok v září už by měli být ve školce všichni. A já se budu moci naplno vrátit do Yháčka. Že se věci znovu rozjedou. Že se ekonomická situace zlepší. A že se do firmy vrátí energie, kterou jsme měli před lety.

Jak se k nám dostala laserová řezačka

A jsme znovu ve fázi, které můj muž říká „porodní bolesti“. V našem zázemí stojí jeden stroj. Pomůže nám s další výrobou a rozšíří naše možnosti. Protože můj muž je technik a já jsem, řekněme opatrnější. 

Na začátku léta jsme spustili laserovou řezačku. Ta má nahradit část ruční práce střihačky.
Její rychlost je přibližně jako 20 lidských rukou. To už je, panečku, pomocník. A já mám díky tomu naději, že sezóna bude jiná. Že budeme rychleji stříhat. Efektivněji budeme vyrábět. Lépe zvládneme nápor objednávek. A budeme na podzimní sezónu připravení. 

A víte, co je na tom všem nejvtipnější? Je opravdu vidět, že v době mé nepřítomnosti převzal hlavní slovo můj muž. Technik. Milovník strojů. Člověk, který se nebojí investovat do technologií. Za mě by se některé z těchto strojů na firmě pravděpodobně nikdy neobjevily.

Já bych přemýšlela. Počítala. Riziko bych několikrát přepočítala. A pak bych možná řekla: „Ne, radši ne.“ On však řekne: „Jdeme do toho.“ A dostali jsme se k tiskárně i k laserové řezačce. A k dalším technologiím, které pomohou zvládat výrobu dětského oblečení efektivněji.

Suché dupky prošly velkými změnami. Začínali jsme u látkových plen. Postupně přibyly látky, šicí dílna a vlastní oblečení. Vyrostla značka Yháček. Otevřeli jsme kamenné prodejny.

Přišla Praha. Pak změna nákupního chování, pandemie, krize a uzavření prodejen. Přestěhovali jsme a rozšířili zázemí. Pořídili jsme vlastní tiskárnu. A teď máme další technologické vybavení a před sebou další etapu.

Jedna věc se za celou tu dobu nezměnila. Chceme vyrábět oblečení, určené dětem a rodičům. Prodávat oblečení pohodlné, praktické, funkční. Softhellové kalhoty a softhellové bundy, softhellové kombinézy a další kousky softhellového oblečení, ve kterém děti mohou běhat, lézt, válet se v trávě, skákat do louží a být dětmi.

Protože kvůli tomu Suché dupky vznikly.